V roce 1930 byla v Praze nainstalována první automatická světelná signalizace, a to ve středu Václavského náměstí, kam ústí ulice Vodičkova a Jindřišská. Do té doby byla doprava na křižovatkách řízena pouze pokyny strážníka a od roku 1927 také ručně přepínanými semafory. Takové stály například na křižovatce ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova, tedy v místě dnešního Masarykova nádraží. Dnes Praha využívá zejména semafory s preferencí hromadné dopravy, fungující v tzv. dynamickém režimu, který pomocí detektorů řídí provoz podle momentální situace na křižovatce.
První automatický semafor, vyrobený společností ČKD Praha, zahájil provoz 21. ledna 1930 a poměrně rychle se stal terčem kritiky novinářů i tehdejší motoristické veřejnosti. Jednalo se o čtyřboký semafor, který byl zavěšený uprostřed nad křižovatkou a řídili se jím jak chodci, tak vozidla. Vytýkalo se mu, že dopravu spíše zpomaluje, než aby byla plynulejší. Usnadnit provoz měl ale především tramvajím.
PODÍVEJTE SE NA DOKUMENT BBC KE 150 LETŮM EXISTENCE SEMAFORU
Bez spolehlivé světelné signalizace by naše metropole nemohla fungovat ani dnes, jednotlivé systémy tak stále prochází modernizací. „V Praze stálo v roce 2018 celkem 665 světelných signalizačních zařízení. Každoročně přibývají řádově jednotky nových semaforů, ale obnovíme jich zhruba 30 až 50. Od devadesátých let je u semaforů zaváděn systém upřednostňování veřejné hromadné dopravy, který dnes ale funguje v dynamickém režimu. To znamená, že jsou semafory schopny reagovat na téměř veškeré dění na vozovce, včetně vyhodnocení počtu čekajících vozidel. Semafory podle toho upravují režim křižovatky, aby nebyla zahlcená,“ vysvětluje Barbora Lišková, tisková mluvčí Technické správy komunikací. Celkem dvě třetiny semaforů mohou navíc ovládat dispečeři i přímo z Hlavní dopravní řídící ústředny.
Na většině křižovatek se v současnosti nechává 24hodinový provoz, který je nastaven na různé fáze. Fáze ‚blikající žlutá‘ se používá v místech, kde není tak silný provoz a vyřazení semaforu není nebezpečné. Chodcům a nevidomým při ní ale stále zůstává možnost blikající signalizaci na čas spustit do normálního provozu. „V současné době je takto řízeno více než 50 signalizovaných míst. Na místech, kde by však mohla být ohrožena bezpečnost zejména chodců, se používá klasický systém ‚červené křižovatky‘, který střídá všechny barvy semaforu. Nepřetržitě řízených signalizací je v Praze většina, a to přes 80 procent,“ doplňuje Barbora Lišková.
Tyto moderní systémy jsou ale záležitostí až posledních několika let. Do konce devadesátých let minulého století totiž semafory fungovaly ještě pomocí řadicího válce okovaného plíšky, které předávaly signál k přepnutí semaforu. „V praxi se používalo pevné nastavení intervalů na 60, 80 a 120 sekund, které se s železnou pravidelností opakovaly. Cyklus byl narušen pouze stiskem tlačítka pro chodce, kdy po doběhnutí zelené pro automobily byla vřazena zelená pro chodce,“ doplňuje Barbora Lišková.
